JUMP Rally 2008 - Intercup

Ano, ano, ano, je to pravda. Mám za sebou první velký závod, skutečný Intercup. Kdo se jen trochu orientuje ví, že Intercup není jen tak nějaká legrace, je to legenda mezi RC rally soutěžemi. Volba padla na Jump Rally 2008, která je mi svým povrchem velice sympatická. Příprava na závod proběhla poměrně úspěšně a proto jsem se vyloženě těšil.

Těšínská jablíčka jsou většinou trpká, ale ty naše postupně sládly. Noc před závodem jsem uléhal poměrně pozdě, ale vzhledem k tomu, že jsem nakonec jel autem s homikem sem si mohl dopřát většího klidu. Do Nedachlebic jsme dorazili skoro jako první. Rozbalení stanu bylo otázkou okamžiku a příprava zázemí zabrala pár minut. Počasí se vyvedlo a sluníčko začalo hřát. Rosa pomalu opadala a vzduch začal těžknout. Dav houstnul a k vidění byly ne neznámí jezdci z nejvyšších podniků RC rally. Potěšení i nervozita zároveň. Jako vidět Löeba a vědět, že s ním pojedu závod.

Nervozita však nebyla na místě. Mým úkolem a předsevzetím bylo nedojet na chvostu. Nepočítal jsem s bůhvíjakým umístěním a celý závod jsem bral tak trochu s odstupem. Byl to můj druhý závod a první byl u nás "doma", v Brně, na známé trati, takže jsem vyloženě čekal, jak to dopadne.

Po shakedownu jsem se ujistil, že volba ARP Rally Blocků od Tonyho je tou nej volbou a další nastavení vozu jsem již neměnil. Spolehl jsem se na nastavení, které jsem s chladnou hlavou provedl večer před závodem. Poslední doladění v podobě vytrimování řízení a šup s autem do úpéčka. To homik se v autě vrtal od prvního okamžiku a tunil až do konce. Asi nespal jako já a snažil se dohnat co zanedbal. Asi?

Se startovním číslem 39 jsem měl přece jen trochu času a tak jsem si vychutnával pohled na jízdu zkušených jezdců a přece jen s lehkou nervozitou přemítal nad tím jak si povedu sám. Čas se blížil a můj rally speciál oděn do barev týmu galského kohouta se pomalu sunul na start. Průjezd rampou a už stojím na startu. Ruka se nepatrně chvěje, dívá se na mě několik desítek párů očí, sleduji časomíru a čekám na zvukový signál se kterým vyrážím do závodu. První zatáčka, ubírám plyn, točím levá osmdesát, plný plyn, uberu, točím levá 110 a jedu kaňonem. Nervozita opadá a soustředím se na jízdu, průjezd pod mostem, levá devadesát ..., nevnímám okolí a jedu .... Po šotolinovém úseku se dostávám na strawberry hill a po něm následuje kamínková část. Velice technický úsek ze kterého má strach nejeden "iksreják". Kamínky se opravdu napasují kam to jen jde. Mám problém, zaseklé zadní levé kolo. Vytřepávám kamínek a po necelých deseti metrech se problém opakuje. Je to na zlost, ale jedu co to jde. Nejsem sám komu tato část dělá problém a proto se vnitřně uklidňuji, že vše je OK. Pomalu se blížím k cíli, s určitým pocitem oddechu a zvědavosti, jak jsem vlastně zajel. Poslední zatáčka mezi dva kameny před časomírou, přidávám plyn abych dohnal poslední setiny a ....... kontakt s časomírou. Penalizace 10 vteřin a z pěkného času 2:09 je rázem 2:19. Beru to s úsměvem. U nás v brně jsem v první RZ také trefil časomíru, je to osud.

V druhé RZ, která se jela jen opačným směrem již získávám na jistotě a jedu více klidně. Na kamínkovém úseku mi pomohl Tony s radou, "jeď v klidu, nehrab, nebudou ti lítat kamínky do kol!". A opravdu, jel jsem trochu plíseň, ale výsledek se dostavil. V dalších RZ jsem již dbal jeho rad a s větším či menším úspěchem jsem je zvládal vcelku v pohodě. Z 25. místa po první RZ jsem se dostal na 18. místo po 5. RZ, ale po větším počtu jezdeckých chyb jsem se po 6 RZ ocitl na 19 místě.

Další 3 RZ se měli jet v areálu fotbalového hřiště místního FC klubu. Po přesunu a lehkém občerstvení jsme si obhlídli asfaltovou část závodu, která byla velice technická. Váhal jsem s volbou vhodných pneu vzhledem k ne zrovna čistému povrchu asfaltu. V okrajových částech byla vrstva prachu a tak jsem zůstal na stejných pneu jako na šotolině. V kapse jsem měl ale pro jistotu nachystané pneu pro případ deště, který se ohlašoval v podobě zatažené oblohy a občasné hřmění bylo příslibem slušné bouřky. Nakonec bylo odstartováno a já čekal jak se situace vyvede. Zvedal se vítr a vzduch vlhnul. Postupně startovali jezdci a já s homikem jsme počítali čas zbývající do našeho startu. Ten se ovšem nekonal, přihnala se lehká průtrž mračen, která asfaltové hřiště připravené na asfaltové rally pokryla notnou vrstvou vody a závod byl přerušen.

Všichni čekali na výrok ředitele závodu, zda bude opětovně odstartováno, ale vzhledem k množství vody, které pokrývalo hřiště, byl závod předčasně ukončen.

Vyhlášení výsledků se tedy odehrálo předčasně po 6 RZ. Výsledky našich jezdců jsou následující: Monkey - 11., já - xvlastik - 19., homik - 29., Mathes - 30. a Mimal 34.

U mě spokojenost. S ohledem na předpoklady a předsevzetí do druhého závodu jsem tak nějak vnitřně splnil a těším se na další závod Intercupu, na Total rally. Je co vylepšit. Musím potrénovat, poladit formu a ruce a příště, to zase bude o tom štestí jako to bylo teď. Je to sport, beru to s humorem a jako zábavu. Závod byl excelentní a zajet si Intercup je snem všech RC rally jezdců. Mě se splnil a plnit si ho budu i dál, co to půjde. Lidi kolem, atmosféra a odhodlanost jezdců byla úžasná. Kdo nezažil, tak neví o co přichází.

Fotogalerie - xvlastik: Jump rally 2008

Fotogalerie - kamikaze: Jump rally by kamikaze

Fotogalerie - homik: Jump rally 2008 by homik

no a nakonec video by Monkey: Monkeyracing video (hires) a pro slow connection - youtube

enjoy that moments

xvlastik